ÚVODEM

Na stránkách BEZ-OBALU naleznete informace k závažným otázkám. Některé mohou být z neověřených zdrojů, jiné plodem dedukce. KRITICKÉ MYŠLENÍ je na místě. Věhodnost je užitečné posuzovat podle pěti klíčových otázek:

KDO je autorem sdělení, jaké informace lze o autorovi dohledat?

CO je obsahem sdělení? Jsou tu uvedeny zdroje? Dají se informace ověřit?

KOMU Jaké cílové skupině je informace určena? Jakým způsobem se šíří? Jak může sdělení ovlivnit názory?

JAK se sdělení snaží upouttat pozornost? Jaký je jazyk a forma sdělení a proč? Jaké emoce může sdělení vyvolat a proč?

PROČ bylo sdělení vytvořeno? Kdo má  ze sdělení prospěch či užitek? 

Informačních médií je celá škála od důvěryhodných (Fórum 24,Týdeník Echo, ČRplus) přes populární (Reflex), komerční a bulvární (Blesk, TV Nova), stranické (MF Dnes, Haló noviny) podivné ( Parlamentní listy) až po tvrdé propagandistické nástroje (Aeronet. EUportal, Protiproud). To neznamená, že pravda a lež se nacházejí odděleně. V desinformacích stačí 5% lží, i solidní média zveřejňují lživé názory diskutujících, na složité otázky neexistují jednoduché odpovědi. Porovnáním různých názorů lze odhalit desinformaci, jejího autora a účel vzniku. Nejúčinnějším šířením desinformace je její přimíchání mezi známé pravdy. Únik utajované informace bývá zamlžen vypuštěním několika podobných desinformací. 

Komunistická informační politika byla založena na centrálně řízené desinformaci (propagandě) a potlačování pravdivých informací. Lidé si ale dokázali opisovat zakázané kniky na psacím stroji a nerušeně poslouchali rušenou Svobodnou Evropu a Hlas Ameriky. 

Dnešní mediální manipulace je mnohem jemnější, ale neméně účinná. Mediální trh je zahlcen hlučným bulvárem a sociálními sítěmi, chaotickou směsí bezvýznamných informaci působících na emoce. Některým lidem to stačí. Sbírat střípky pravdivých informací a sestavovat z nich pravdivý obraz je pracné. Skupiny lidí se ocitají v oddělených "informačních bublinách". Pomocníkem jsou svobodná média a profesionální novináři.

Základní vlastnosti informací (pravdivost, srozumitelnost, včasnost, relevance, dostupnost, hustota, etickost, atd.) jsou od starověku neměnné, mění se jen obsah a dopad (je rozdíl, jestli se informace přenáší "kouřovými signály", morzeovkou, nebo po internetu).