OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Třicet let klamu a předstírání - Odkazy

1

1) Co se mělo odehrát po 17. listopadu přesně nevíme. Lze předpokládat, že různá centra měla zcela odlišné představy. Prvních několik měsíců se utvářel kompromis, který měl naprosto zásadní vliv na další vývoj státu. 

Považujme za prokázaná tato fakta:

  • Změny v Rusku začaly v roce 1984 nástupem Gorbačova. 
  • Ve stejném roce byly v komunistických satelitech založeny prognostické ústavy. Jejich iniciátorem byl šéf KGB Andropov.
  • Řada ruských politiků měla za sebou zkušenosti z úkolů KGB v Evropě: Andropov (1956 Maďarsko), Gorbačov (1968 Československo. M.G. byl spolužákem a přítelem Z. Mlynáře, komunisty, později chartisty a emigrana ve Vídni.) a Putin (1985-90 NDR).
  • Za komunismu se o personálním obsazení vrcholných politických míst v guberniích bezvýjimky rozhodovalo v Moskvě (ostatně naši dva poslední prezidenti to znovu potvrzují). Jedinou výjimkou je zřejmě prezidentování Václava Havla. Toto období je přes řadu neduhů zlatou érou českých dějin. Urychlený vstup do EU a NATO byl zřejmě výsledek jeho osobních kontaktů.
  • Události 17. listopadu jeví známky manipulace: neplánované nasměrování studentů do Národní třídy, podivná role L. Zifčáka a zpráva o mrtvém studentu Šmídovi, která byla rozbuškou k okamžitému celostátnímu protestu.
  • Konzervativní komunisté drželi veškerou moc do poslední chvíle: armádu, policii, milice, hospodářství. Konzervativci hodlali použít k potlačení protestu sílu (plk. Zbytek navrhoval použít tanky, nebo přelet nadzvukového letadla nad letenskou demonstrací). ZÁKAZ použití síly vydala Moskva (od 9. listopadu již probíhalo sjednocování Německa, na základě dohody SSSR a USA). Teprve po generální stávce 27.11. konzervativci rezignovali.
  • Vyjednávací pokusy KSČ vedl L. Adamec a K. Urbánek, Občanské fórum v čele s Havlovým týmem ale na ně nepřistoupilo.
  • Podle některých historiků (V. Čermák) měla Moskva připraveného pro post prezidenta Z. Mlynáře. Po 17. listopadu přijel z Vídně a objevil se v Československé televizi. Osmašedesátníci ale u národa propadli. S kandidaturou neuspěl ani A. Dubček, pozdější předseda federálního parlamentu.
  • Byla to manželka Z. Mlynáře Rita Klímová, zaměstnankyně Prognostického ústavu, která v Činoherním klubu své kolegy Klause a Dlouhého představila Václavu Havlovi. Je zvláštní, že v chartě nebyl žádný ekonom, a že ekonomickou transformaci měl plně v režii Prognostický ústav.
  • Teprve komunista M. Čalfa se ukázal být smysluplným partnerem OF. Kompromisem byla Čalfova vláda s většinou komunistů, prezident Havel zvolený komunistickým parlamentem a zabránění útokům na komunisty (bylo jich v té době 1,5 milionu v celé ČSSR). To vše v atmosféře masových demonstrací, skokového uvolnění cenzury a otevření státních hranic. 
  • V lednu 1990 Čalfa, Komárek a Dlouhý vystoupili s KSČ, což bylo v té době vnímáno jako klíčová událost, protože KSČ ztratila ve vládě většinu. Jejich příkladu následovaly statisíce řadových členů. Bývalí komunisté ihned vstupovali do Občanských fór vznikajících na pracovištích, školách, všude. 
  • 15.2.1990 ministr vnitra R. Sachr (agent KGB) rozpustil StB s půlročním odstupným. Důstojníci se mohli nerušeně připravovat na privatizaci.