CITACE

Kapesní příručka, jak balamutit jako ministr (Neovlivní,3/2021)

Vypadá to, že z ministrů se stali přeborníci v blábolení. Jenže to je omyl. Dokládáme, že jde o promyšlenou strategii.

... reakce mluvčího ve skutečnosti nepřináší odpověď na položenou otázku. „Ano“ neznamená tak úplně ano, natož jasný souhlas. Něco jsem udělal, nelze ve světě babiŠlovníku překládat, jako že se to vážně stalo. Plánovat ještě neznamená, že plán opravdu vznikne.

Fakta vypadají naprosto reálně, avšak čísla jsou smyšlená. Popis osobních zážitků s konkrétními lidmi působí neuvěřitelně živě, jen se ty příběhy bohužel takto nestaly.

Tvrzení zkrátka často není tím, čím se nepozornému posluchači zdá být. V odpovědích se skrývá řada podprahových významů. Člověk si jich ani nevšimne, protože mu v konverzaci nepřijdou podstatné.

 „Já vnímám, že to může být obrovský problém, a chceme se tím určitě nějak zabývat při nejbližší příležitosti, takže budu navrhovat, abychom na vládě naplánovali schůzky s experty, na kterých se to musí z jejich strany nějak řešit, jakmile na tom bude shoda.


Igor Zahradníček: Triviální RIA a vládní RIP (Babylonrevue,3/2021)

... vláda popřela všechna pravidla triviálního procesu, který se jmenuje RIA – Regulatory Impact Assessment, je doporučovaný OECD a navržen ve své jednoduchosti tak, aby jeho použití významně zvyšovalo šanci na úspěch. A překvapím vás, vy ho při výměně sifonu používáte taky. Sestává z těchto jednoduchých zásad:

  1. Začni proces od začátku
  2. Jasně definuj problém a následně i cíl jeho odstranění, včetně toho, jak a kdy budeš úspěch splnění cíle měřit a vyhodnocovat
  3. Identifikuj a vyhodnoť všechna možná alternativní řešení
  4. Snaž se posoudit všechny potenciální náklady a benefity, přímé i nepřímé
  5. Založ maximum vývodů na všech dostupných důkazech a vědeckých poznatcích
  6. Zapoj při návrhu řešení všechny zúčastněné strany
  7. Pečlivě vyhodnoť a jasně komunikuj výsledky.

Přijde vám to triviální? Ano. Vzpomenete si však, kdy k dodržení tohoto procesu, resp. naplnění opravdového smyslu těchto zásad, došlo? Jsme svědky nekonečných hádek, či dokonce kulturních válek o tom, jestli má být maturitní zkouška nebo ne, jestli se má zrušit superhrubá mzda, jestli potřebujeme nové bloky jaderných elektráren, jestli mají být školy během pandemie zavřené, atd., atp. U většiny sporů ale vůbec nevíme, co je vlastně cílem změny či její blokace! A slyšeli jste někdy o různých variantách řešení a o srovnání jejich benefitů a nákladů? Nebo o tom, co nakonec přijatý zákon po implementaci přinesl, dobrého i zlého?

Přitom už ta první chyba, tedy neschopnost na začátku definovat problém a cíl změny, která problém řeší, odsuzuje všechny další kroky k nezdaru, kdy výsledek s celkovým pozitivním dopadem je pouhou šťastnou náhodou. Navíc hledání shody uvnitř koalice nebo i s opozicí při definování problému, před tím než se pustíte do jeho řešení, usnadňuje a zkvalitňuje vše, co následuje. Diskuse a hledání shody o cílech a řešeních je pak věcnější, a šance na úspěch dlouhodobějších projektů vyšší....