Ještě jednou k právům menšin (23.8.2026)

Kolem mého textu o právech menšin se rozvinula poněkud bizarní diskuse, a proto cítím potřebu text upřesnit. Co jsem tedy napsal a nenapsal:

  1. Jsem pro přiměřenou ochranu všech menšin.  
  2. Domnívám se, že vyhrocená kampaň kolem některých menšin může být (a také je) zneužívána nepřáteli demokracie doma i v zahraničí.
  3. Můj text byl nejprve dopisem třem institucím, později apelem na kritické myšlení občanů. Nemůžu nikomu nic zakazovat, ani v apelu nebudu pokračovat.

 Zde je tedy můj nezaujatý „pohled zvenčí“ (zároveň respektuji, že příslušník kterékoliv z menšin může svou situaci vnímat úplně jinak). 

Za hlavní skupiny, kterým by stát a společnost měli věnovat pozornost, považuji tyto (čísla jsou orientační a skupiny nelze sčítat, neboť se překrývají):   

Ženy

cca 50,8 %

Senioři

cca 26 %

Děti 0–14 let

cca 15,1 %

Lidé se sníženou pracovní schopností

cca 15 %

Lidé jiné než české národnosti

cca 10–15 %

Rodiny s dětmi do 6 let

cca 8–9 %

Bisexuálové

cca 4,4 %

Invalidní důchodci

cca 4 %

Gayové a lesby

cca 2,6 %

Samoživitelé a jejich děti

cca 1,1–1,4 %

Transgender lidé

cca 0,4 %

Lidé po tranzici žena → muž

cca 0,01 %

Lidé po tranzici muž → žena

cca 0,005 %

 K tomu několik poznámek:

  1. Ženy v demokratických zemích dosáhly významného pokroku v oblasti rovných práv a příležitostí. Situace žen v jiných zemích je velmi odlišná. Rozdíly v porodnosti mezi regiony jsou znakem nerovnoměrného vývoje světa.
  2. Stárnutí populace je významným problémem většiny rozvinutých zemí. Pokles porodnosti vede mimo jiné k potřebě řešit nedostatek pracovních sil prostřednictvím řízené migrace.
  3. Právo dětí na život, vzdělání a odpovídající výchovu patří k základním předpokladům budoucnosti každé společnosti.
  4. Pro tělesně postižené se u nás za posledních třicet let udělalo mnoho. Přineslo to prospěch nejen samotným postiženým, ale v mnoha ohledech i celé společnosti. Nejviditelnějším důkazem jsou paralympiády. 
  5. Migrace bude pravděpodobně jedním z velkých témat nejbližší budoucnosti, ať už v důsledku válek, klimatických změn, sucha nebo chudoby. Musí jít o proces, který bude demokratický stát schopen účinně a předvídatelně regulovat.
  6. Sexuální menšiny tvoří ve svém součtu významnou část společnosti. V řadě diktatur je homosexualita stále trestná, zatímco v demokratických zemích došlo v legislativě i ve veřejném mínění k výraznému posunu. Historie ukazuje, že lidé s homosexuální orientací významně přispěli k rozvoji kultury, vědy i veřejného života. Připomeňme např. Michelangela, Leonarda da Vinciho, Oscara Wildea, Petra Iljiče Čajkovského, Marcela Prousta, Virginii Woolfovou nebo Alana Turinga. Jejich význam samozřejmě nespočívá v sexuální orientaci, ale v jejich díle a osobním přínosu. 

Jaká je role menšin v demokracii?

Významná. Menšiny jsou projevem rozmanitosti společnosti a jejich ochrana patří k základním znakům demokratického státu. Důležité je hledat rovnováhu mezi požadavky jednotlivých skupin a celkovým sociálním smírem. Menšinovým paradoxem je, že nakonec jsme všichni jakousi menšinou. Po odečtu těch uvedených nám např. zbude skupina dospělých heterosexuálních mužů české národnosti v aktivním věku (je jich 20%)... Po volbách ale musí vzniknout většinová politická reprezentace schopná čtyři roky vládnout celé společnosti. V tom je síla i slabost demokracie. Její nepřátelé to vědí a útočí na všechna slabá místa. Nové informační technologie jim to usnadňují. Problémy týkající se velkého počtu lidí se mohou stát součástí hybridní války. 

Otázky menšin jsou složité jako Rubikova kostka. K přemístění jedné kostičky je třeba pohnout ostatními, k vyřešení hlavolamu je třeba znát celý algoritmus. Jiným příkladem složité pravdy je prastaré podobenství O slonovi a slepcích. Každý slepec prosazuje svoji část pravdy a teprve náhodný kolemjdoucí jim popíše celého slona. Nebo Mortonův mnohorozměrný "hyperobjekt, srozumitelný snad jen z počítačových modelů. U sebesložitějšího objektu musíme předpokládat celistvost. Otázka není, zda mají menšiny svá práva. Mají. Otázkou je, jak jejich ochranu sladit s právy ostatních menšin a s dlouhodobým zájmem celé společnosti. 

Co je to demokracie

Názorů na její podobu je mnoho a její formy se stále vyvíjejí. Prvním úkolem demokracie je ale zabránit trvalé vládě jedné skupiny. Ta nevyhnutelně vytváří riziko nepotismu, kastovního systému a autoritářství, v krajním případě může vést k diktatuře či válce. Teprve pak je možné uvažovat o dalších vrstvách demokracie. (Z listopadových  demonstrací roku 1989 si dobře pamatuji heslo Jaroslava Šabaty: „Musíme se nyní spojit, abychom se později mohli rozejít.“ Šabata není můj šálek čaje, ale tuhle větu by měli tesat do kamene.) 

 Rozděl a panuj“ znali už Římané, později Machiavelli a další. Moderní informační technologie slouží nejen nám, ale i nepřátelům demokracie. „Staromódní“ hodnotově založenou politiku nahradili čistě marketingovým přístupem, tedy statistickým vyhodnocováním pravidelně prováděných průzkumů, segmentací a populistickým nadbíháním jednotlivým skupinám voličů. Do příštích voleb, do zimy, do švestek...

Staré jednorozměrné členění na levici, střed a pravici už nestačí, „marketingový politický prostor“ je mnohorozměrný s těmito a dalšími dimenzemi:

  • chudí – bohatí
  • mladí – staří
  • město – venkov
  • vzdělaní – méně vzdělaní
  • moderní – tradiční
  • progresivní – konzervativní
  • kolektivní – individuální
  • autoritativní – liberální
  • dlouhodobá udržitelnost – krátkodobý zájem
  • pravdivé – nepravdivé
  • dobré – špatné
  • umírněné – radikální
  • mužské – ženské
  • atd.

Počet kombinací parametrů jde do milionů - je prakticky neomezený. 

Zpět k menšinám

Každá menšina má právo prosazovat své oprávněné zájmy. V mnohorozměrném politickém prostoru však musí počítat s reakcí ostatních částí společnosti.

Úkolem státu je zabývat se menšinami především z hlediska individuálních práv, rovnosti před zákonem a sociálního smíru. Neměl by se stávat účastníkem kulturních válek. 

Práva nesmějí přerůst v privilegia

Ke každému významnému tématu se přirozeně vyjadřují odborníci i občané s protichůdnými názory. K problematice sexuálních menšin se například vyjádřil Radkin Honzák. Jeho názor jistě  není jediným možným, ale troufám si říci, že v „mnohorozměrném politickém prostoru“ jeho hlas není osamocený. 

Role státu

Stát je zodpovědný za správné nastavení pravidel. Drobná změna společenského chování může mít velké dopady v budoucnosti. Podle Yuvala Noaha Harariho je Homo sapiens na cestě od „přemoudřelé opice“ k „přerostlému mravenci“. Něco jsem se k tomuto tématu pokusil napsat v textu pro Přítomnost.cz zde Je stát tatíček, nebo matička? (bez poplatku zde>) Individuální práva člověka se mohou dostat do konfliktu s dlouhodobými zájmy a udržitelností celé komunity, problémy je nutné posuzovat v širších souvislostech. Každé politikum se dnes může stát kolbištěm hybridní války. Její viditelnou složkou je válka informační, které se v podmínkách probíhající „třetí informační revoluce“ otevírají nové možnosti. 

Jednou z Goebelsových desinformačních metod byla metoda 60/40. Nová rádiová stanice vysílala 60% pravdivých informací a 40% cílených dezinformací. Současný mediální prostor je mnohem komplikovanější, média lze z hlediska podílu pravdy a dezinformace hodnotit přibližným odhadem takto:

 kvalitní média                         95/05 (přirozená chybovost)

„vyvažovaná“ méda                85/15 (s dezinformacemi se pracuje v pořadech typu „Pro a proti“)

méně kvalitní média               70/30 (bez redakčních zásahů)

dezinformační média             30/70 (záměr je desinformovat)

sociální sítě                            80/20 nebo také 20/80, dle "informační bubliny"

řeťezové e-maily                až 10/90 (emotivní a nebezpečné)

Desinformační prostředky působí na city, konzumace je návyková a je tu synergie všech uvedených prostředků podpořená osobním názorem "kamaráda odvedle“ rozesílajícího řetězové e-maily. Práce s informacemi vyžaduje opatrnost a kritické myšlení. Ne každá informace, která potvrzuje náš názor, je pravdivá, a ne každý opačný názor je nepřátelská propaganda. 

Zpět k argumentům

  1. Není pochyb o zneužívání problematiky menšin nepřáteli demokracie. Týká se to zastoupení žen v politice, migrace, stárnutí populace, problémů kolem vzdělání, genderových otázek atd.. Stejně může být zneužíváno téma většiny proti menšinám.
  2. Vladimir Bukovskij už před lety upozorňoval na možnost zneužití genderové otázky, které může být ještě nebezpečnější než Hitlerovo téma rasové. Protože gender se týká úplně všech.
  3. Z neznámého důvodu na Prague Pride (a zřejmě i jinam) chodily příspěvky z rozpočtu USA, což v současném politickém kontextu vypadá jako nahrávka na smeč Trumpovi a MAGA.
  4. V Neviditelném psovi (Lidovky, MAFRA) vyšel článek Oslavme hrdě Mezinárodní den leváků Leváci jsou také menšina, „perzekuovaná“ nevyhovujícími otvíráky na konzervy, nůžkami a hudebními nástroji. Autor vyzývá k „pořádání průvodů s alegorickými vozy, workshopy a festivaly“ atd. Vypadá to jako docela vtipná recese, něco jako apel Monarchistů na obnovení monarchie. Úsměv vám zamrzne po zjištění autora textu: je jím Ladislav Jakl z Institutu Václava Klause, pozůstatku někdejšího Prognostického ústavu alias expozitury KGB založené Jurijem Andropovem. Letmý pohled do diskuse potvrzuje podezření. Fuj! Výmluvný je rovněž rozdíl oproti verzi článku téhož autora z roku 2020.
  5. Na západních vysokých školách už dlouho probíhá kulturní válka mezi tradicionalisty a neomarxisty. Válka je v rovině "soft power", nicméně je stále vyhrocenější a má v době sociálních sítí globální politické důsledky. Např. Francouz Emanuel Todd v roce 1976 ve svých 25 letech "předpověděl" rozpad SSSR. Dnes obhajuje Putina a předpovídá rozpad EU... Už před 6 lety filosofka Anna Hogenová (dříve KSČ, dnes fenomenoložka) vysvětluje podstatu neomarxismu na příkladu jedinců kteří operativně dvakrát změnili pohlaví. Nechápal jsem, jaký má tento politováníhodný brutální zásah do integrity několika jedinců vliv na politiku. Důvodem je silná emoce doprovázející primárně medicínský problém. 
  6. Od roku 2024 probíhá diskuse kolem pořadu Star Dance. Ten je produktem veřejnoprávní BBC a má povznášet kulturu nejširších vrstev. Pořad je  u nás 18 let mimořádně sledovaný, u obrazovek se scházejí celé rodiny, čtyři generace současně. To zřejmě některým strukturám vadí, proto např. Irena Reifová přišla s progresivistickým vylepšením „maloměšťácké idylky“ m.j. kritikou účasti výhradně heterosexuálních párů...
  7. Na Facebooku jsem narazil na komentář údajného gaye, který kritizoval přílišnou okázalost Prague Pride. Názor, že člověk se může k sexuální orientaci hlásit, ale nemusí ji zdůrazňiovat, je v podstatě mým názorem. Radost mi zkazila maličkost: ten Facebookový profil byl falešný... To jsou metody informační války. Je navozen dojem, že jistý  názor zastává konkrétní část společnosti, ve skutečnosti ale autora neznáme.   

Takhle obratně nepřátelé demokracie vplétají své narativy do naší každodennosti. Chemtrails, ilumináti, želvouni, plochozemci, čipy ve vakcínách, nebezpečné 5G sítě, Velký reset atd. jsou opravdu konspirace, ale ČEKA, NKVD, KGB, FSB, GRU byly a jsou bohužel skutečné ... Nutno  zmínit metodu práce ruských tajných služeb: v zájmové oblasti nasadí svoje lidi do všech zúčastněných skupin, načež rozehrávají hry, kterým mohou rozumět jen oni... "Kdyby v Moskvě nad Ljubjankou vybuchly dvě rakety, světový terorismus by se snížil o 80%." (Vladimír Bukovskij)   

 Hybridní válka a kritické myšlení

O skryté rovině hybridní války jsem něco napsal zde:  Ruské páté kolony: nákaza horší než covid. Je tu plejáda aktérů:

  1. Agenti KGB (podle Ondřeje Kundry jsou jich stovky),
  2. Tvrdé jádro (Podle E. Lucase má KGB v zahraničí 10 milionů spolupracovníků, to jsou desetitisíce u nás)
  3. Užiteční idioti (řádově statisíce lidí). 

Páté kolony jsou organizovány podobně jako teroristické sítě. Je tu složka vertikální (1) a horizontální (2-3). Moderní technologie neuvěřitelně usnadňují jejich práci (sociální sítě, šifrované telefony, minikamery, odposlechy atd.) Fyzické „mrtvé schránky“ jsou minulostí. Jedinou obranou je kritické myšlení a zvyšování imunity proti dezinformacím. V tajných službách a v propagandě jsou Rusové opravdu dobří a většina lidí o tom nemá ani páru. PROTO JSME TAM, KDE JSME !

 Závěr

Na pořadu dne je ZÁCHRANA DEMOKRACIE V ČESKÉ REPUBLICE. Po 16 letech se to podařilo v Maďarsku, poučme se a nečekejme 16 let. Pomozme hledat lídra demokratické opozice a nastolujme témata, která společnost spojují, ne rozdělují.

V účasti MCH na akcích menšin nevidím problém, protože tam představujeme svůj program - záchranu demokracie. to je téma zastřešující jak „levý střed“ (s podtématy pokrok, trvalá udržitelnost, práva menšin atd.) tak pravý střed (s podtématy ekonomická zodpovědnost, svoboda podnikání, bezpečnost, kontinuita atd.) To pro všechny znamená nevzdalovat se příliš od 2500 let staré Buddhovy zlaté střední cesty - cesty moudrosti a přežití...