Ještě jednou k právům menšin (23.8.2026)

Kolem mého textu o právech menšin se rozvinula poněkud bizarní diskuse, a proto cítím potřebu text upřesnit. Co jsem tedy napsal a nenapsal?

1. Jsem pro přiměřenou ochranu všech menšin.
2. Domnívám se, že vyhrocená kampaň kolem některých menšin může být (a také je) zneužívána nepřáteli demokracie doma i v zahraničí.
3. Můj text byl nejprve dopisem třem institucím, později apelem na kritické myšlení občanů. Nemůžu nikomu nic zakazovat, ani v apelu nebudu pokračovat.

 Zde je tedy můj nezaujatý „pohled zvenčí“ (zároveň respektuji, že přičemž příslušník kterékoliv z menšin může svou situaci vnímat úplně jinak). 

Za hlavní skupiny, kterým by stát a společnost měli věnovat pozornost, považuji tyto (čísla jsou orientační a jednotlivé skupiny nelze je sčítat, neboť se překrývají):

Ženy	cca 50,8 %
Senioři	cca 26 %
Děti 0–14 let	cca 15,1 %
Lidé se sníženou pracovní schopností	cca 15 %
Lidé jiné než české národnosti	cca 10–15 %
Rodiny s dětmi do 6 let	cca 8–9 %
Bisexuálové	cca 4,4 %
Invalidní důchodci	cca 4 %
Gayové a lesby	cca 2,6 %
Samoživitelé a jejich děti	cca 1,1–1,4 %
Transgender lidé	cca 0,4 %
Lidé po tranzici žena → muž	cca 0,01 %
Lidé po tranzici muž → žena	cca 0,005 %

 K tomu několik poznámek:

1. Ženy v demokratických zemích dosáhly významného pokroku v oblasti rovných práv a příležitostí. Situace žen v jiných zemích je velmi odlišná. Rozdíly v porodnosti mezi regiony jsou znakem nerovnoměrného vývoje světa.
2. Stárnutí populace je významným problémem většiny rozvinutých zemí. Pokles porodnosti vede mimo jiné k potřebě řešit nedostatek pracovních sil prostřednictvím řízené migrace.
3. Právo dětí na život, vzdělání a odpovídající výchovu patří k základním předpokladům budoucnosti každé společnosti.
4. Pro tělesně postižené se u nás za posledních třicet let udělalo mnoho. Přineslo to prospěch nejen samotným postiženým, ale v mnoha ohledech i celé společnosti. Nejviditelnějším důkazem jsou paralympiády. 
5. Migrace bude pravděpodobně jedním z velkých témat nejbližší budoucnosti, ať už v důsledku válek, klimatických změn, sucha nebo chudoby. Musí jít o proces, který bude demokratický stát schopen účinně a předvídatelně regulovat.
6. Sexuální menšiny tvoří ve svém součtu významnou část společnosti. V řadě diktatur je homosexualita stále trestná, zatímco v demokratických zemích došlo v legislativě i ve veřejném mínění k výraznému posunu. Historie ukazuje, že lidé s homosexuální orientací významně přispěli k rozvoji kultury, vědy i veřejného života. Připomeňme například Michelangela, Leonarda da Vinciho, Oscara Wildea, Petra Iljiče Čajkovského, Marcela Prousta, Virginii Woolfovou nebo Alana Turinga. Jejich význam samozřejmě nespočívá v sexuální orientaci, ale v jejich díle a osobním přínosu. Přesto nelze nevidět, že někteří jednotlivci této skupiny vyžadují speciální odbornou péči.

Jaká je role menšin v demokracii?

Významná. Menšiny jsou přirozeným projevem rozmanitosti společnosti a jejich ochrana patří k základním znakům demokratického právního státu. Důležité je hledat rovnováhu mezi oprávněnými požadavky jednotlivých skupin a celkovým sociálním smírem. Menšinovým paradoxem je, že nakonec všichni patříme k nějaké menšině. Po odečtu shora uvedených nám zbude skupina dospělých heterosexuálních mužů české národnosti v aktivním věku (je jich 20%)... Po volbách ale musí vzniknout většinová politická reprezentace schopná čtyři roky vládnout celé společnosti. V tom je síla i slabost demokracie. Její nepřátelé to vědí a útočí na všechna slabá místa. Nové informační technologie jim to usnadňují. Všechny problémy týkající se velkého počtu lidí jsou součástí hybridní války. 

Otázky menšin jsou složité jako Rubikova kostka. K přemístění jedné kostičky je třeba pohnout ostatními, k vyřešení hlavolamu je třeba znát celý algoritmus. Jiným příkladem je prastaré podobenství O slonovi a slepcích. Každý slepec prosazuje svoji část pravdy a teprve náhodný kolemjdoucí jim popíše celého slona. Je to další Mortonův „mnohorozměrný hyperobjekt“, nejlépe pochopitelný na počítačových modelech. U sebesložitějšího objektu musíme předpokládat celistvost. Otázka není, zda mají menšiny svá práva. Mají. Otázkou je, jak jejich ochranu sladit s právy ostatních menšin a s dlouhodobým zájmem celé společnosti. 

První úkol demokracie

Názorů na její podobu je mnoho a její formy se stále vyvíjejí. Prvním úkolem demokracie je zabránit trvalé vládě jedné skupiny. Ta vždy vede k nepotismu, kastovnímu systému, autoritářství a v krajním případě k diktatuře či válce. Teprve pak je možné uvažovat o dalších vrstvách demokracie. (Z demonstrací v listopadu 1989 si pamatuji heslo Jaroslava Šabaty: „Musíme se nyní spojit, abychom se později mohli rozejít.“)

 „Rozděl a panuj“ znali už Římané, později Machiavelli a další. Moderní informační technologie slouží nejen nám, ale i nepřátelům demokracie. „Staromódní“ hodnotově založenou politiku nahradili čistě marketingovým přístupem, tedy statistickým vyhodnocováním pravidelně prováděných průzkumů, segmentací a populistickým nadbíháním jednotlivým skupinám voličů.

Staré jednorozměrné členění na levici, střed a pravici nestačí, „marketingový politický prostor“ je mnohorozměrný např. s těmito dimenzemi:

• chudí – bohatí
• mladí – staří
• město – venkov
• vzdělaní – méně vzdělaní
• moderní – tradiční
• progresivní – konzervativní
• kolektivní – individuální
• autoritativní – liberální
• dlouhodobá udržitelnost – krátkodobý zájem
• pravdivé – nepravdivé
• dobré – špatné
• umírněné – radikální
• mužské – ženské

a mnoho dalších.

Počet kombinací těchto parametrů jde do milionů - je prakticky neomezený. 

Zpět k menšinám

Každá menšina má právo prosazovat své oprávněné zájmy. V mnohorozměrném politickém prostoru však musí počítat s reakcí ostatních částí společnosti.

Úkolem státu je zabývat se menšinami především z hlediska individuálních práv, rovnosti před zákonem a sociálního smíru. Neměl by se stávat účastníkem kulturních válek. 

Práva nesmějí přerůst v privilegia

Ke každému významnému tématu se přirozeně vyjadřují odborníci i občané s protichůdnými názory. K problematice sexuálních menšin se například vyjádřil Radkin Honzák. Jeho názor jistě  není jediným možným pohledem, ale troufám si říci, že v „mnohorozměrném politickém prostoru“ jeho hlas není osamocený. 

Role státu

Stát je mimo jiné zodpovědný za správné nastavení pravidel. Drobná změna společenského chování může mít velké dopady v budoucnosti. Podle Yuvala Noaha Harariho je Homo sapiens na cestě od „přemoudřelé opice“ k „přerostlému mravenci“. Něco jsem se k tomuto tématu pokusil napsat v textu pro Přítomnost.cz zde Je stát tatíček, nebo matička? (bez poplatku zde>) Individuální práva člověka se mohou dostat do konfliktu s dlouhodobými zájmy a udržitelností celé komunity je třeba problémy posuzovat v širších souvislostech. Každé politikum téma se dnes může stát kolbištěm hybridní války. Její viditelnou složkou je válka informační, která v současných podmínkách „třetí informační revoluce“ dostává nové možnosti. 

Jednou z Goebelsových desinformačních metod byla metoda 60/40. Např. založil rádio, které vysílalo 60% pravdivých informací a 40% lží. Současný mediální prostor je mnohem komplikovanější, média lze z hlediska podílu pravdy / lži hodnotit takto:

 kvalitní média                         95/05

„vyvažovaná“ méda                85/15 (s dezinformacemi se pracuje v pořadech typu „Pro a proti“)

méně kvalitní média               70/30 (bez redakčních zásahů)

dezinformační média             30/70

sociální sítě                            80/20 nebo také 20/80, dle "informační bubliny"

řeťezové e-maily                až 90/10

 

Desinformační prostředky působí na city, konzumace je návyková a je tu synergie všech prostředků podpořená „názorem kamaráda“. Práce s informacemi vyžaduje opatrnost a kritické myšlení. Ne každá informace, která potvrzuje náš vlastní názor, je pravdivá, a ne každý opačný názor je výsledkem nepřátelské propagandy. 

Zpět k některým konkrétním argumentům

1. Není pochyb o zneužívání problematiky menšin nepřáteli demokracie. Týká se to například zastoupení žen v politice, migrace, stárnutí populace, či problémů kolem vzdělání. Stejně tak může být zneužíváno téma většiny proti menšinám.
2. Vladimir Bukovskij už před lety upozorňoval na možnost zneužití genderové otázky, které může být ještě nebezpečnější než Hitlerovo téma rasové. Protože gender se týká úplně všech.
3. Z neznámého důvodu na Prag Pride (a zřejmě i jinam) chodily příspěvky z rozpočtu USA, což v současném politickém kontextu vypadá jako nahrávka na smeč Trumpovi a MAGA.
4. V Neviditelném psovi (součást mediálního domu MAFRA) vyšel článek „Oslavme hrdě Mezinárodní den leváků“ Leváci jsou také menšina, „perzekuovaná“ nevyhovujícími otvíráky na konzervy, nůžkami a hudebními nástroji a autor vyzývá k „pořádání průvodů s alegorickými vozy“ atd. Vypadá to jako vtipná recese, něco jako apel Monarchistů na obnovení monarchie. Úsměv mi zamrzl po přečtení autora textu: Ladislav Jakl z Institutu Václava Klause, pozůstatku někdejšího Prognostického ústavu alias expozitury KGB založené Jurijem Andropovem. Letmý pohled do diskuse potvrzuje podezření. Výmluvný je rovněž rozdíl oproti verzi článku téhož autora z roku 2020.
5. Od roku 2024 probíhá diskuse kolem StarDance. Pořad je produktem BBC a má prosazovat kulturnost nejširších vrstev. Pořad je řadu let mimořádně sledovaný, u obrazovek se scházejí celé rodiny, čtyři generace současně. To u nás zřejmě některým strukturám vadí, proto např. Irena Reifová přišla s progresivistickým vylepšením „maloměšťácké idylky“ m.j. kritikou účasti výhradně heterosexuálních párů...
6. Na Facebooku jsem narazil na komentář údajného gaye, který kritizoval přílišnou okázalost Prague Pride. S názorem, že člověk může svou sexuální orientaci považovat za soukromou věc a nemusí ji veřejně zdůrazňovat, jsem v souladu. Radost mi zkazila maličkost: ten Facebookový profil byl falešný...

 Hybridní válka a kritické myšlení

K skryté rovině hybridní války jsem se pokusil vyjádřit v textu :  Ruské páté kolony: nákaza horší než covid Je tu plejáda aktérů:

1. Agenti KGB (podle Ondřeje Kundry jsou jich stovky),
2. Tvrdé jádro (Podle E. Lucase má KGB v zahraničí 10 milionů spolupracovníků, to jsou desetitisíce u nás)
3. Užiteční idioti (řádově statisíce lidí). 

Páté kolony jsou organizovány podobně jako teroristické sítě. Je tu složka vertikální (ad.1) a horizontální (ad.2-3). Moderní technologie neuvěřitelně usnadňují jejich práci (sociální sítě, šifrované telefony, minikamery, odposlechy atd.) Fyzické „mrtvé schránky“ jsou minulostí. Jedinou obranou je kritické myšlení a zvyšování imunity proti dezinformacím. V tajných službách a v propagandě jsou Rusové opravdu mistři a většina lidí o tom nemá ani páru. Proto jsme tam, kde jsme.

 Závěr

Na pořadu dne je záchrana demokracie v České republice. Po 16 letech se to podařilo v Maďarsku, poučme se a nečekejme 16 let. Hledejme lídra demokratické opozice a nastolujme témata, která společnost spojují, ne rozdělují.

V účasti MCH na akcích menšin nevidím problém, protože tam představujeme svůj program - záchranu demokracie. to je téma zastřešující „levý střed“ (s tématy pokrok, trvalá udržitelnost, práva menšin atd.) a pravý střed (ekonomická zodpovědnost, svoboda, svoboda podnikání, bezpečnost, kontinuita atd.) To pro všechny znamená nevzdalovat se příliš od Buddhovy zlaté střední cesty, cesty moudrosti a přežití.